Digitální vysílání pro kapesní počítače, neboli DVB-H, mělo být budoucností televize na cestách. Standardizován Evropským institutem pro telekomunikační standardy (ETSI) v roce 2004 podle specifikace EN 302 304 a umístil se jako šampión těžké váhy proti systémům digitálního multimediálního vysílání (DMB). V jádru však DVB-H nebyl úplně nový vynález. Jednalo se o mobilní adaptaci DVB-T, standardu pozemního vysílání určeného pro pevné přijímače, jako je váš televizor v obýváku.
Přechod z pevného na mobilní použití si vyžádal tři hlavní technické inovace, aby byla technologie životaschopná pro kapesní zařízení.
Energetická účinnost a stabilita signálu
První změna se týkala výdrže baterie. Tradiční streamování rychle vybíjí baterii. DVB-H tento problém vyřešilo přenosem dat v paketech s časovým dělením. Váš přijímač nemusí být neustále v aktivním stavu. Mezi datovými pakety může přejít do režimu nízké spotřeby (spánku). Odhady ukázaly, že to snižuje spotřebu energie desetkrát.
Za druhé, standard zavedl robustní opravu chyb. Použita byla zejména technologie MPE-FEC, která informačním bitům přidává redundanci a aplikuje ochranu Reed-Solomon. Tím byla zajištěna bezpečnost dat i při vysokorychlostním provozu nebo přechodu mezi sítěmi. Po dálnici jste mohli jet vysokou rychlostí, aniž by video zamrzalo nebo pixelovalo.
Nakonec byla představena nová sada modulačních schémat: Q-PSK, 16-QAM a 64-QAM. Výsledkem byl signál s působivou stabilitou. Kvalita příjmu se ve srovnání s předchozími verzemi výrazně zlepšila.
Frekvenční rozsahy a komprese
Zajímavé je, že norma nepředepisovala jediný formát komprese videa. Mohl by pracovat s MPEG-4, MPEG-2 nebo VC-1. Tato flexibilita byla dvojsečná: umožňovala různé implementace, ale ztěžovala jednotnou implementaci.
Na hardwarové úrovni fungovalo DVB-H v pásmech UHF (IV a V). Tento frekvenční rozsah je kritický, protože umožňuje použití malých antén, které se vejdou do mobilního telefonu. V USA také probíhaly zkoušky v pásmu L, ale hlavní zaměření pro evropské nasazení zůstalo na UHF. Technologie slibovala rychlost přenosu dat asi 11 Mbps, což bylo považováno za slušné číslo pro polovinu 2000.
Synergie se stávající infrastrukturou
Jednou z nejsilnějších výhod DVB-H byla jeho blízkost k DVB-T. Operátoři nemuseli budovat zcela novou infrastrukturu. Mohli by znovu použít stejné modulátory, vysílače a antény. Tato synergie snížila překážku vstupu pro provozovatele vysílání. Pokud region rozšířil pokrytí DVB-T, automaticky to pomohlo zavádění mobilních služeb.
Ekosystém byl také propojen s fórem IP Datacast Forum. Tato skupina propagovala doručování obsahu založeného na IP nad vrstvou DVB-H. Cíl byl jednoduchý: sjednotit sítě. Pokud by bylo možné vysílat jakýkoli obsah IP přes éter, hranice mezi internetovým streamováním a tradiční televizí by se smazala. Slibovalo propojenost, ale za jakou cenu?
Globální testy a francouzský případ
Evropa vsadila na DVB-H. Argument byl jasný: technologie by mohla nabídnout více kanálů než DMB. Zatímco DMB nabízelo zhruba desítku kanálů, DVB-H slibovalo třicet. Přijímače také údajně spotřebují třikrát méně energie než konkurenti.
Testy byly prováděny po celém světě. Experimenty zahájilo Německo, Itálie, Austrálie, Jižní Afrika a Spojené státy. Itálie spustila komerční službu během mistrovství světa, ačkoli analytici stále pochybují o jejím dlouhodobém úspěchu. Pokrytí bylo asi 65 % populace. Ve Spojeném království byla také spuštěna komerční služba s přibližně šestnácti video kanály.
Francie poskytuje nejpodrobnější pohled na to, jak byla tato technologie zamýšlena v měřítku. Mobilní operátoři, včetně konsorcia vedeného SFR a Canal+, začali testovat již v roce 2005. Následoval regulační tlak. Zákon o modernizaci audiovize, přijatý v březnu, signalizoval silný zájem vlády o budoucnost televize.
ČSA (francouzský regulátor vysílání) vybralo třináct soukromých kanálů a na základě veřejného předkupního práva vyhradilo kapacitu pro tři veřejnoprávní. Plán byl ambiciózní. Šestnáctikanálový multiplex měl začít vysílat počátkem roku 2011. Cílem bylo oslovit do tří let 30 % populace a odtud růst.
Ale technologické standardy jsou jen tak dobré, jak dobré je jejich přijetí na trhu. Příslib nízké spotřeby energie a vysoké udržitelnosti nevedl k dominanci na trhu. Chytré telefony začaly integrovat datové moduly 3G a poté 4G/5G a nabízely obsah na vyžádání bez nutnosti samostatné streamovací vrstvy. Infrastrukturní synergie s DVB-T se stávají méně relevantními, protože širokopásmové pokrytí se zlepšilo.
DVB-H zůstalo technologickým zázrakem své doby. Ukázalo se, že spolehlivý příjem mobilního signálu s nízkou spotřebou energie je možný. Síťová konvergence, o kterou standard usiloval, se však nikdy plně neuskutečnila způsobem, který si IP Datacast Forum představovalo. Budoucnost mobilního videa se stala spíše záležitostí přenosu datových paketů než vysílání shluků.
